V České republice je momentálně necelých 200 tisíc pozemků bez jasného majitele. Už několik let se Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) snaží vlastníky pozemků dohledat. Ale jedná se o nelehkou a zdlouhavou práci – úřad proto vyzývá občany, aby si na jejich internetových stránkách zkontrolovali, zda není některý z pozemků jejich. A neměli by s tím zbytečně otálet, v roce 2023 totiž propadnou státu.
V roce 2014 byl schválen nový katastrální zákon a ten to celé odstartoval. Uložil totiž ÚZSVM povinnost pokusit se k opuštěným pozemkům dohledat jejich skutečné vlastníky.
A jak se něco takového může stát?
Za absenci jmen majitelů u mnoha pozemků může především doba komunismu. Soupisy veřejného majetku byly v 50. letech úplně zrušeny a jakékoliv pozdější evidence byly zjednodušené a mnohdy i nepřesné. Na část majetku se zapomnělo, část přešla na státní organizace, které se později privatizovaly a také se běžně nezakreslovaly hranice soukromých pozemků, které byly užívány zemědělskými družstvy. To všechno způsobilo dost nepřesností a prázdných míst v soupisech.
Přes náročný proces dohledávání majitelů, se úřadu podařilo za šest let najít přes 40 tisíc majitelů. Stále je tu však čtyřnásobek pozemků, které jsou dosud opuštěné. A protože katastrální zákon říká i to, že každý majetek, který nebude mít do roku 2023 vlastníka, propadá státu, rozhodl se úřad vydat výzvu k zapojení obyvatel do hledání pravých majitelů (zde). Aby někdo zbytečně nepřišel o vlastnictví, na které má nárok.
Klíčem je obecní úřad
Kam se tedy mají potencionální majitelé obracet? Nejlepší je zajít na pobočku obecního úřadu v místě, kde se pozemek nachází. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových má totiž povinnost předat obecnímu úřadu evidenci pozemků bez majitele, které leží na jejich území. Zde se zároveň dozvědí, které listiny jsou potřeba k prokázání vlastnictví. Zpravidla jde o dokumenty jako jsou rodné listy, úmrtní listy, rozhodnutí z dědických řízení nebo oddací listy. Pokud by bylo zapotřebí i jiných dokumentů, je možné je zpravidla najít v archivech, kronikách nebo přímo na obecním úřadě.