Katastr nemovitostí má jeden velký nedostatek – jestliže někdy něco zdědíte, všechny údaje o tomto převodu budou k zobrazení úplně všem. Ačkoliv je tento problém už v řešení s Úřadem pro ochranu osobních údajů, zatím to je tak, že z usnesení o dědictví lze o dědici vyčíst, jaký majetek získal. A nejen to.
O každém, kdo někdy něco zdědil, je možné dohledat spoustu informací. I takových, které by rozhodně neměly být volně k nahlédnutí. Jedná se např. o to, co všechno se dědilo, jaká je hodnota dědictví a bohužel i osobní informaci o dědicích. Ze zákona tam tyto údaje vkládá notář. Problém spočívá v tom, že katastr je veřejný a úřad tak poskytne informace všem, kdo o ně zažádají. Aniž by zkoumal oprávněnost této žádosti.
Stačí bankovní identita nebo občanka
Dostat požadované informace z katastru nemovitostí není problém. Průměrně digitálně zdatný člověk to zvládne z domova.
Z katastru si můžete stáhnout (za poplatek pár desítek korun) výpis ke konkrétní nemovitosti. A na něm jsou všechny ty zmiňované údaje. Vyhledávat můžete podle adresy, listu vlastnictví, parcelního čísl apod. Pokud ale navíc prokáže svoji totožnost pomocí bankovní identity, vlastníka nemovitosti může hledat i podle jména, data narození nebo rodného čísla.
Zjistit si údaje o konkrétním dědickém řízení můžete také osobně na katastrálním pracovišti. Zde stačí předložit občanský průkaz. Nic jiného po vás chtít nebudou.
Dalším problémem je to, že se vlastník nemovitosti nikdy nemusí dozvědět, že si někdo zjišťoval podrobnosti o jeho dědictví. Tedy pokud se sám nezeptá. Údaje o žadatelích o přehled vlastnictví určité osoby se zaznamenávají. Když se tedy zeptáte, komu byly výstupy z katastru poskytnuty, tak vám to úřad sdělí. Takových žádostí je ale za rok jen minimum.
Riziko, které představují takto dostupné citlivé údaje, je přitom zřejmé. V dědických usnesení mohou najít tipy zloději, podvodníci a vyděrači. Podívat se do nich mohou také závistiví příbuzní, sousedé nebo obchodní partneři.