Evidence pozemků ve středověku
Nemovitosti byly předmětem zápisu od středověku. Rozlišovaly se soupisy pro účely majetkové (veřejné knihy) a pro účely daňové (katastry). Veřejné knihy obsahovaly údaje o nemovitostech a souvisejících právech. Takto od 13. století existovaly tzv. zemské desky (zahrnující soupis pro území celé země), ve kterých byl evidován šlechtický majetek (v 18. století byly rozčleněny na knihy a rubriky, dnes se nacházejí v úschově katastrálních úřadů). Železniční knihy obsahovaly nemovitosti pro provozování drah, horní knihy pro zápis práv na těžbu nerostů. Pozemkové knihy, vedené okresními soudy, zahrnovaly nemovitosti, pro které nebyly vytvořeny zvláštní veřejné knihy.
Katastr nemovitostí v novověku
Katastry nemovitostí zahrnovaly údaje pro daňové účely. V 17. století existovala tzv. berní rula, později tzv. lánové rejstříky, I. a II. tereziánský katastr (poddanská půda) a panský katastr (šlechtická půda). První společnou evidencí panské a poddanské půdy byl poté nový josefínský katastr. V roce 1817 byl založen tzv. stabilní katastr, který byl zpracován na odborné úrovni a zahrnoval mapovou část s parcelami.
Katastr nemovitostí v ČSR a ČSSR
Od roku 1927 existoval pozemkový katastr (na základě stabilního katastru), který obsahoval geometrické zobrazení, soupis a popis všech pozemků na území ČSR. Staré sáhové měřítko (1:2880) nahradil dekadickým (1:1000) a byl zaveden nový souřadnicový systém Jednotné trigonometrické sítě katastrální (S-JTSK). Tento katastr přestal být přesný po roce 1945 z důvodu konfiskací, v 50. letech přestal být udržován a v roce 1971 byl zrušen.
V roce 1956 byla založena tzv. jednotná evidence půdy, která měla za úkol evidovat faktický stav užívání půdy (bez ohledu na vztahy vlastnické). V rámci socialistického zespolečenšťování tedy soupis vlastnictví ztratil význam (k převodu nemovitosti docházelo uzavřením smlouvy a nikoliv zápisem). S rokem 1964 byla zavedena evidence nemovitostí, která zahrnovala jejich soupis vč. vlastnických práv, nicméně zápisy byly opět deklaratorní a existence vlastnictví se na ně nevázala. Vlastnictví přecházelo registrací smlouvy na státním notářství.